Chodí k vám Mikuláš?
Zítra, 5. prosince, chodí Mikuláš. Besídky ve školce, ve škole, dokonce i v domovech pro seniory – hezká tradice… Letos mě docela zaujalo, jaký zájem má řada rodičů o čerty opravdu naturalistické.
Docela mě to zarazilo. Jaký je v těchto rodinách smysl návštěvy Mikuláše? A tak mě napadla otázka, proč si rodiče tři postavičky na své děti zvou?
Chtějí je potěšit? Mají dojem, že „se to má“? Chtějí zažít jako rodina hezký zážitek, chtějí být spolu a jeden večer prožít jinak, než obvykle? Nebo jen prostě chtějí své děti strašit, bez myšlenky, bez důvodu nebo snad i v odvědomé snaze – ať ví, že jsou hrozné, zasloží si to, jak mi komplikují život.
Zbytečné strašení dětí, kterým takový přístup je, se může rodičům fakt vymstít. Podceňovat dětský strach, snažit se ho ještě přiživovat stupidními výstupy dospělých nahastrošených lidí s opravdu naturalistickými maskami je naprosté selhání rodičovské role. Rodič má své dítě chránit, poskytovat mu pocit bezpečí, jistoty, důvěry, bezpodmínečného přijetí. Zážitek sebezlobivějšího děcka, kdy skutečně může věřit tomu, že ho rodič opustí a dá ho takové stvůře, představuje skutečné trauma. A věřte mi, když se cítíte nemilovaně, opuštěně, zrazeně… nebudete se chovat mile, hezky, vzorně…
Nikdo se nebude chovat lépe, pokud se bude cítit hůře.
Jen přijetí, jistota, že rodič dítě miluje a chrání a zároveň po něm pevně, ale laskavě vyžaduje dodržování určitého řádu, hranic, pravidel, je tou cestou, na které se s dítěte stává zodpovědný, spolupracující, rodiče i další lidi respektující člověk.
Proto si před zvaním Mikuláše a jeho party do svého domu ujasněte, proč to děláte. Dávejte dětem jasně najevo, co považujete ve své rodině za správné, co sami dodržujete a je to takovou „ústavou“ vaší rodiny, kterou předáváte svému dítěti, ale nenechte nikdy své děti na pochybách, že je milujete ať provedou cokoli – že je vždy před každým „čertem“ ochráníte.