Ukliď si konečně ty hračky!

Večerní únava, snaha stihnout ještě všechno, co se během dne nezvládlo, touha mít už konečně aspoň chvíli večerního klidu pro sebe – to všechno se podepisuje na častých večerních konfliktech, křiku a napětí spojených s úklidem hraček a odchodem do postele.

Dodržujte těchto šest zásad a vneste do večerní rutiny mnohem více klidu, pohody a spolupráce. Trochu času a energie, které do toho vložíte, se vám bohatě vrátí a večery budou mít úplně jinou podobu.

1. Vytvořte z úklidu rutinu

Malé děti potřebují pro svůj rozvoj jistotu, kterou jim dává pravidelnost a řád. pro dospělé je představa každodenního stereotypu někdy až děsivá, pro dítě je ale oporou a pomocí.

Nastavte sobě i dítěti alespoň v těch úsecích dne, které jsou pro vás náročné, pevný harmonogram – např. v určitou hodinu úklid hraček, večeře, koupání, čištění zubů, pyžamko, pohádka. A takto znovu a znovu, den za dnem.

Nastavte si tento program tak, aby vám vyhovoval a byli jste ho schopni dodržet. Když se opozdíte o pár minut, netrapte se tím, ale dodržujte pevně daný postup. Tak se vám podaří vytvořit určitou rutinu, nad kterou později nebudete muset přemýšlet a znovu a znovu ji připomínat. Úklid před spaním se pak stane automatickým návykem.

Harmonogram si také můžete vizualizovat pomocí obrázku, které nalepíte třeba na stěnu pokojíčku.

2. Omezte počet hraček

Většina dětí má hraček víc, než je pro ně vhodné. I v této oblasti platí, že „méně je více“. Přesycenost podněty vede u dětí k neklidu, nespokojenosti a neschopnosti si vybrat to, čemu se chtějí věnovat. Čím více je dítě hračkami zahlceno, tím méně si umí hrát a tím je pro ně také těžší si v hračkách udržovat pořádek. Hračky sami pořizujte s rozumem a upozorněte své příbuzné, aby pořizování hraček omezili. I tak budete pravděpodobně hračkami velmi brzy zavaleni – plyšáci, kostky, stavebnice, autíčka, panenky… Samozřejmě se zbavujte všech rozbitých, nekvalitních a neúplných hraček.

Často to ale budou pěkné a drahé, rozvojové hračky, které by bylo škoda vyhodit a nevyužívat. Postupujte tak, že budete hračky vědomě obměňovat. Můžete pravidelně jednou týdně určitý počet hraček z pokojíčku odstranit a uložit je mimo dosah dítěte. Místo nich dejte stejný počet hraček, které byly po nějakou dobu uklizené. Takto postupujte i v případě, že dostanete novou hračku – v tu chvíli některou starší uložte. Takto se vám podaří udržovat počet hraček v rozumné míře a navíc ta radost, když starší hračky znovu přinesete, bude veliká. Jen ty nejoblíbenější hračky neschovávejte a nechte je jako něco výjimečného k dispozici stále.

3. Používejte jednoduché úložné systémy

Čím složitější úklid hraček bude, tím bude pro vás i pro vaše dítě náročnější ho zvládat – časově i fyzicky. Nesnažte se „výstavky“ autíček, panenek, plyšáků… Raději pořiďte jednoduché krabice, barevně odlišené, do kterých budete moci velmi jednoduše všechny používané hračky uložit. Pomůže i to, když je označíte obrázky podle druhu hraček, které do ní patří. Bude pro vás velmi výhodné, když budete mít počet hraček omezený, tak jak je to popsané v předchozím bodě.

Velkým zdrojem konfliktů bývají drobné stavebnice typu lega. Zde především omezte počet a nastavte pravidla hraní s těmito stavebnicemi. Ideální je vést děti k tomu, aby tyto stavebnice používaly jen na k tomu určeném místě – stolečku nebo alespoň vhodné podložce, ze které pak drobné kostky snadno přesunete do vhodné krabice. I velmi malé děti jsou schopny takové pravidlo dodržovat.

4. Předveďte jim uklízení jako příklad

Děti se učí nápodobou. Ukažte jim, jak hračky uklízet, a zpočátku uklízejte spolu s nimi. Postupně jim předávejte více samostatnosti. Bude to ale trvat déle, než byste si přáli. Mnoho rodičů říká, „ale on to už umí“ a myslí si, že díky tomu není třeba dítěti pomáhat. To je ale omyl – dítě umí řadu věcí a mělo by je dělat, ale rodičovská přítomnost hraje i další roli – budujete vztah, jdete příkladem a jste oporou v nácviku určitého návyku, nad kterým později nebude muset dítě vůbec přemýšlet.

Vydržte – ta chvíle společného úklidu vám vezme mnohem méně času a energie, než křik, nervozita a nekonečné opakování věty „Konečně si běž uklidit ty hračky!“

5. Udělejte z úklidu hru

Úklid nemusí být otravnou povinností. Dělejte sobě i dětem život radostný a zábavný. Takovým může být i večerní úklid hraček. Chvíli společného úklidu můžete využít k povídání a radosti ze vzájemné blízkosti. Zkuste třeba soutěž, kdo rychleji uklidí plyšáku, kdo najde všechny hračky , na kterých je červená, kdo dohodí nerozbitnou hračku do správné krabice…

citova-nadrz-ditete

Nebo z úklidu udělejte dobrodružství, kde jsou hračky zachraňovány z nebezpečí tím, že je uložíte na své místo. Pomůže i veselá hudba na pozadí.

A netrapte se tím, že někdy uklízíte jen vy a vaše dítě se nezapojuje. Buďte rychlí, nekomentujte to a pořád dávejte najevo, že úklid je samozřejmou činností, kterou je možné dělat s lehkostí a úsměvem. Když vidíte, že se dítě nezapojuje, snižte počet hraček, které má k dispozici, ale nepředkládejte mu to jako trest. Vnímejte to tak, že ještě nedozrálo do věku, kdy může mít k na hraní větší počet hraček. Můžete pak i průběhu dne nabídnout doplnění hraček v případě, že uklidíte ty, které jsou vytažené.

6. Oceňte snahu

I za drobnou pomoc v úklidu děti oceňte – jejich snahu, správné uložení třeba jen jedné hračky, to, že vám hračku podá …. Prostě všimněte si čehokoli, co by mohlo být vnímáno jako dobrá snaha o úklid. Pocit úspěchu, který tak vaše dítě zažije, ho bude motivovat uklízet i příště. Vyhněte se neustálému peskování a popohánění k úklidu. Tím jen vyvoláte pocit, že úklid je otravná a nepříjemná činnost a dítě se mu bude i v budoucnu snažit co nejvíce vyhýbat.

Když děti zažijí, že úklid je přirozenou součástí života a péče o vlastní prostor, lze ho pojmout jako hru a zábavu hry postupně získají návyk uklízet hračky samy.

Sdílejte dál: